Tajemství planety Baldur - Kapitola 4

Hluboko ve vesmíru, ve vzdálené galaxii, mnoho světelných let daleko od planety Země se nachází planeta Baldur. Posádka složená z androidů na planetě Baldur těžila minerály a důležité suroviny na kterých planeta Země je existenčně závislá, po čase se však přestala ozývat. Těžba i signál sond utichl. Ze Země byla vyslána nová posádka, která má pokračovat v tom co započala posádka lodi AX Solaris. Úkol je jednoduchý zjistit co se stalo a uvést do provozu těžební systém na Balduru.

Tajemství planety Baldur - kapitola čtvrtá - Zelené peklo

Prodírali jsme se zelenou džunglí, Baldurského pralesa. Šli jsme celou věčnost a základna nikde. Měla jsem pocit, že bloudíme v kruhu, ale podle map na satelitu, jsme šli správně. Mariňákům docházela trpělivost a mému týmu také. Blížila se bouře a za námi se vzdouval nebezpečný vítr, který lámal větve stromů, výhonky rostlin se vylamovaly z půdy a lítaly vzduchem společně s kamínky. Pokles teploty na této planetě byl i k mínus sto padesát stupňů. To však bylo na zasněžené polovině planety. Kamínky, které se vzdouvaly z povrchu, byly nebezpečné, mohli nás nehezky poranit a mohli nám všem zničit naší výbavu.

Když už jsme chtěli dnešní misi odložit a vrátit se, zahlédla jsem něco ... 

„Stůjte, lidi, stůjte!" zpozorněla jsem, protože jsem zahlédla pod sebou, zarezlou trubku. Vyčnívala pod nánosem zeminy, po které jsme šli. Nohou jsem začala odkopávat černou hlínu. Zem byla plná kamení, hlíny a rostlin. Mariňáci se přidali a začali nohama čistit zem pod sebou.

„Ali, jsi tam, Ali vidíš nás, ...?" snažila jsem navázat kontakt s Alim. Ve své helmě jsem měla, zabuduvanou kameru. Chtěla jsem přiblížit obraz. Ali nás celou cestu ujišťoval, že k Solarisu jdeme správně.

„Nino, slyším, ano vidím, podle projekce byste měli být ,.... "
„Ano jsme přímo v základně!" klečela jsem na zemi a odkrývala podlahu zarostlou rostlinami. 

Kapitán Bannam a poručík Moriss se svými lidmi začali čistit základnu, strhávali jsme dlouhé liány, snažili jsme se si vysekat kolem sebe prostor. Za malou chvíli se před námi objevoval celý komplex Solarisu. Celá velící základna AX Solaris, byla uprosted tohoto zeleného světa. My stáli přímo na základně. 

Jak je toto možné? Nechápavě jsme po sobě všichni koukali, dívali se kolem. Všechno bylo zarostlé, z nádechem koroze. Vypadalo to, že není nic zničené. 

Moriss svou rukavicí odhrabával hlínu z hlavního řídícího panelu „To vypadá jako, ..."

„Ano, jako kdyby tu nikdo nebyl již celé desítky let" pokračoval kapitán Bannam. 

Vůbec jsme nechápali čeho jsme svědky. Mrazilo mě po těle. Obávala jsem se myslet na to, co se mi honilo hlavou. Obávala jsem se své hypotézy. Propast v časové singularitě.

„Jde zprovoznit vysílací panel?" mluvil k nám Ali na dálku 

Nevíme jak na tom je řídící věž a panel. Pokud by se nám podařilo vše zprovoznit a nahodit do režimu, uviděli bychom ze záznamu, co se stalo. 

Henrik se zatím prodíral křovinami, zeleným houštím a snažil se prorazit si cestu k vysílači.

„Našel jsem generátor, pokud je funkční, mohlo by se nám podařit zprovoznit světla, panel, všechno .... Zajásal jeden z vojáků. 

 

Henrik se začal najednou otřásat. Viděla jsem, jak si totiž nohu zapletl do popínavého břečťanu. Listy vypadaly jako břečťan, ale mnohonásobně větší. Jako všechno tady. Henrik upadl a všichni jsme zpozorněli, když jsme viděli, jak stonky popínavé rostliny začali obtáčet jeho tělo. Henrik začal křičet, rostlina ho začala obtáčet, jako anakonda. Moriss zareagoval rychle, vytrhl tyč ze země. Snažil uvolnit cestu k Henrikovi, který byl uvízlý v pevném sevření rostliny. Rostlina mladého vojáka začala táhnout po podlaze. Instinktivně jsem skočila  za ním. Rostlina mě odhodila svými pohyblivými stonky a já rázem ležela po břiše. Henrikovi jsem podala ruku, aby se mohl chytit. Držela jsem ho!

Rostlina, ale nehodlala ustoupit. Svého sevření a stisky začala zesilovat. Henrik křičel a vzpouzel se sevření. Liány a stonky ostatních keřů a stromů kolem nás, začali agresivní břečťan bránit. Byla to armáda zelených rostlin. Obklíčili nás svými zelenými těly. Během chvíle nám zatarasily cestu. Naše posádka stála v hloučku. Byli jsme obklopeni násilnými rostlinami. Bannam vystřelil do vzduchu zbraní a rostliny, jako kdyby slyšely hlasitou střelbu zbraně, začaly se stahovat zpět. Aspoň teď jsem mohla Henrika chytit za ruku a přitáhnout si ho k sobě. Škubal se. Sevřený rostlinou v pase, se snažil kopat nohama kolem sebe. Rostliny nás během chvíle, znova obkličovaly a teď ještě s intenzivnějším bojem. Něco jsem cítila, že mě chytlo za nohy. Uncaria Tomentosa se šlahouny s ostrými trny se po mě začala sápat. Tento druh rostlin je známí v džunglích, je velmi jedovatá. A tady na Balduru je obrovská.

K Henrikovi jsem měla zatarasenou cestu. Ostatní povzbuzovali Henrika. Začínal to vzdávat a upadat do bezvědomí. Agresivní břečťan ho drapl a obrovskou rychlostí ho sevřel v pase. Táhlo ho to přes celou zarostlou základnu. Kolem lítaly kulky jak jsme se snažili pálit ze zbraní. Nic z toho ten zelený stín nezadrželo. Henrik nám zmizel v džungli.

Viděla jsem jeho vyděšené oči. Držela jsem ho za ruku a nedokázala jsem ho udržet. Byl pryč. Moriss se k nám snažil prostřílet, ale Henrika vysloveně spolkla džungle. Mariňáci vystříleli kolem sebe nespočet kulek, a Henrik tu už nikde nebyl. 

Chlapi mi pomohli vstát ze země. Oklepávala jsem ze sebe, zbytky rostlin, které byly prostřílené na kusy. Rozsekané liány, od tyčí, klacků a všeho čím jsme se bránili se válelo kolem. Ze stonků z jejich útrob, jim vytékala zelená, mazlavá tekutina. Jejich krev.

„Vraťte se k vozidlům. Hned!." ozval se Ali, který vyděšeně mohl vše sledovat. Nahlédla jsem ven, bouře, a déšť obklopili džungli. Déšť dělal takový rachot, jako kdyby kolem nás projížděl obrněný tank. Blesky byly od nás na několik kilometrů daleko, ale měly takový dosah záře, že osvětlily na malou chvíly část Solarisu.

„Ali prosím ztratili jsme Henrika, musíme ho najít!"
„Vracíme se na Athénu, bez Henrika!" zařval kapitán Bannam a mariňáci odcházeli za ním
„Morissi, prosím!" chytla jsem Morisse za paži. Moriss je velitel jednotky, mohl by stáhnout tým a mohli bychom, to tu ještě prohledat. Najít Henrika, zachránit ho, pokud žije.
„Horwitzová, v téhle bouři najdeme leda hovno! Budeme rádi, když se dostaneme k vozidlům! Moriss se ohradil a měl pravdu. Bylo to riskantní. Pokud jsme se chtěli na Athenu, dostat živí, musíme prostě jít. Nepřišlo mi správné odejít a nechat Henrika, někde tam venku. Ať už živý, nebo mrtvý. Byl ztracen v džungli. Měli jsme povinnost ho najít. V uších mi stále zněl jeho zoufalý křik. 

Autorem povídek je Darina Auryn Jakubičková. 

(Obrázky jsou ilustračního charakteru, vytvořila jsem si je přímo pro tento příběh, tuto povídku, v generátoru programu Image Creator, v prohlížeči Bing. Obrázky na moje zadání vytvořila umělá inteligence DALL - E. Tento program si může vyzkoušet, každý z vás zdarma na stránkách Bing Image Creator)