Hluboko ve vesmíru, ve vzdálené galaxii, mnoho světelných let daleko od planety Země se nachází planeta Baldur. Posádka složená z androidů na planetě Baldur těžila minerály a důležité suroviny na kterých planeta Země je existenčně závislá, po čase se však přestala ozývat. Těžba i signál sond utichl. Ze Země byla vyslána nová posádka, která má pokračovat v tom co započala posádka lodi AX Solaris. Úkol je jednoduchý zjistit co se stalo a uvést do provozu těžební systém na Balduru.
Ještě než se mi stačili plně zavřít oči svolal nás "Adam" na nástup na kapitánský můstek na lodi. Když jsem procházela Athénou uvědomila jsem si jak je loď obrovská. Pořád mě udivovalo, jak něco tak monstrózního může plout vesmírem.
„Pane, chci jít s vámi!" Z důrazem jsem se přihlásila. Cítila jsem se jako prvňáček, co se hlásí o pozornost. Musela jsem jít s nimi, moje práce je přeci výzkum a ráda bych viděla terén. Na co jiného bych to byla. Když jsem prošla několika měsíčním výcvikem, právě pro tuto misi, byla jsem připravená jít hned.
„Nepřipadá v úvahu Horwitzová! Vy jste biogeolog, né mariňák.! Hrabat v zemi se můžete později." zamítl můj návrh kapitán. Bylo očividné, že ho věda vůbec nezajímá. Tyhle zelené mozky věda prostě nezajímala. Zažila jsem to v Bolívii. Vojáci šlapaly jak stádo hloupých volů, po vzácných rostlinách. Ta zelená krása, která tam rostla od věky věků, byla rázem zničená. Kroky bílých mužů v těžkých bagančatech udusaly květenu džungle. Když však takového zdatného vojáka štípl, malý nenápadný pavouček, dvoumetrový chlap padl k zemi. Během pár hodin horečky, malý pavouček měl totiž velkou zbraň, měl ve svých malých kusadlech jed. Jed s takovou sílou, která zabíjela. Z vědeckého - lékařského týmu jsme tam byli pouze čtyři, ale zachránili jsme mu život. Mariňák se jmenoval Asa Asbjörn. Byl to dvaceti devítiletý Švéd. Od té doby jsem přesvědčená, že Švédové jsou hloupí.
„Pane jsem biogeolog a potřebuji prozkoumat terén, můj obor je vesmírná biogeologie, terén vás může ohrozit hned na samém začátku průzkumu, a ... !"
„Řekl jsem ne! Vojáci nástup, za půl hodiny, Allan Sofin vám dá veškeré vybavení k opuštění Athény, doporučoval bych vám, dávat pozor na instruktáž o skafandrech, nerad bych tu měl mrtvoly"
Všichni jsme se seřadili a nastoupili jsem do velkého ocelového výtahu lodi, který nás dostal do spodního doku. Tam byli v řadě připravené vozy. Obrovské lunární rovery. Nastoupila jsem na vysoké terénní vozidlo a čekala jsem jak se otevře loď. Byla jsem ráda, že mě chránilo pevné sklo helmy. Aspoň nikdo nemohl vidět můj strach. Srdce mi buší, že slyším tep i v uších. Za chvilku se hangár lodi otevře a my budeme vidět to, co jsme viděli jen skrze sondy. Myslím, že strach je oprávněný. Baldur má totiž svůj vlastní život. Život ve velkém rozměru. A to v takovém, kdy stromy měří to, co mrakodrapy. Vzpínají se do ohromných výšin. Planeta Baldur totiž patří převážně rostlinné a hmyzí říši. Hmyz tam je obrovských rozměrů. A když říkám obrovských tak myslím opravdu obrovských. Takový baldurský brouk má velikost tanku. Bylo jasné, že s touto havětí se lidstvo bude muset vypořádat. To však už není naše mise. My musíme zajistit hlavně opětovnou těžbu surovin na Zemi. Geo Paladin za pár měsíců, po naší misi, vyšle zcela nový tým, tým "Čističů" Všechno, co teď na planetě Baldur roste a žije bude muset ustoupit, lidské kolonizaci. A jak všichni víme z historie, kolonizace je plná barbarského zabíjení. Tady to je zcela jasné. Chceme-li zachránit lidský život, budeme muset být násilní barbaři. Z obrovským hmyzem, co měří jako terénní vozidlo, nechce nikdo sdílet svůj domov. Jenže on byl problém, že tato planeta není našim domovem. Jenže morálka v kolonizaci neexistuje.
Athena byla jak těžební loď, tak měla i záchranný modul a oblast výzkumné laboratoře, což byla moje sekce. Nebyla však lodí největší. Geo Paladine se mohlo pyšnit daleko většími loděmi, než byla tato. Mezi giganty patřila loď Enigma, Pandora a Memory 9. Enigma a Memory ty stále plují vesmírem. Memory pluje trasou mezi Saturnem a Titanem. Jsou tam rafinérie pro těžbu ropy a plynu. Geo Paladine má mnoho lodí, lunárních vozidel, a vesmírné techniky, včetně zbraní. Je to jedna z nejbohatších společností, která momentálně existuje.
„Všichni členové posádky vesmírné lodi Athena se dostaví na kapitánský můstek v sektoru dva. Všichni členové posádky vesmírné lodi Athena se dostaví na kapitánský můstek v sektoru dva." znělo celou chodbou. AI Adam měl vcelku příjemný, mužský hlas, ale byl monotónní , jako každý hlas umělé inteligence. Kybernetický přízvuk Adam změnit neuměl, ani kdyby se sebe více snažil.
„Vítejte na Athéně, na lodi společnosti Geo Paladine. Přistáli jsme na planetě Baldur. Já jsem kapitán lodi Artur Bannam. Né banán! Bannam."
Na kapitánském můstku se rozezněl smích, i já jsem se usmála.
„Máme tu vojáky, tým vědců a techniků. Našim úkolem je dostat se na hlavní základnu lodi AX Solaris, najít její posádku, zjistit co se stalo, spojit se se Zemí, a okamžitě začít těžit a zpracovávat suroviny. Jsme tu v podstatě jako náhradní záchranný tým, těžařů.
„Všichni členové posádky vesmírné lodi Athena se dostaví na kapitánský můstek v sektoru dva. Všichni členové posádky vesmírné lodi Athena se dostaví na kapitánský můstek v sektoru dva." znělo celou chodbou. AI Adam měl vcelku příjemný, mužský hlas, ale byl monotónní , jako každý hlas umělé inteligence. Kybernetický přízvuk Adam změnit neuměl, ani kdyby se sebe více snažil.
„Vítejte na Athéně, na lodi společnosti Geo Paladine. Přistáli jsme na planetě Baldur. Já jsem kapitán lodi Artur Bannam. Né banán! Bannam."
Na kapitánském můstku se rozezněl smích, i já jsem se usmála.
„Máme tu vojáky, tým vědců a techniků. Našim úkolem je dostat se na hlavní základnu lodi AX Solaris, najít její posádku, zjistit co se stalo, spojit se se Zemí, a okamžitě začít těžit a zpracovávat suroviny. Jsme tu v podstatě jako náhradní záchranný tým, těžařů.
Když kapitán řekl, že jsme záchranný tým, podíval se na mě poručík Moriss a dával mi svým pohledem najevo, že měl pravdu. Pravdu o tom, že jsme záchranným týmem. Na jeho úšklebek jsem raději nereagovala. Já měla prostě svůj cíl, co nejvíce zmapovat terén Balduru. Všechno, co jsme mohli o této planetě vědět, bylo pouze prostřednictvím AX Solaris. Fyzicky tu však nikdo z nás nikdy nebyl. Baldur byla planeta plná života, co nás tam však venku čekalo, jsme znali jen z instruktáží.
„Vojáci se připraví k opuštění Atheny, do půl hodiny vás tu chci mít. Allan Sofin je náš hlavní IT technik, rozdá vám vybavení se sonary, vše vám vysvětlí. Nina Horwitzová a její tým zůstává na Atheně. " kapitán řekl své instrukce a najednou jsem uviděla s kým vlastně mám spolupracovat a kolik nás tu je, "na hlavu", jak by řekl Ali.
„Vojáci se připraví k opuštění Atheny, do půl hodiny vás tu chci mít. Allan Sofin je náš hlavní IT technik, rozdá vám vybavení se sonary, vše vám vysvětlí. Nina Horwitzová a její tým zůstává na Atheně. " kapitán řekl své instrukce a najednou jsem uviděla s kým vlastně mám spolupracovat a kolik nás tu je, "na hlavu", jak by řekl Ali.
"Na hlavu" nás tu bylo pouhých šest. Tak nevím jestli je to dobře, nebo špatně. Ani nevím, zda je tu i nějaký android "na hlavu". Nebo jestli androidi jsou pouze u mariňáků.
„Má někdo nějaké dotazy?" kapitán Bannam se rozhlížel a přejížděl si nás přísně pohledem.
„Má někdo nějaké dotazy?" kapitán Bannam se rozhlížel a přejížděl si nás přísně pohledem.
Moriss přistoupil z řady do popředí „Kapitáne, proč na této záchranné misi je s námi vědecký tým?"
„Přála si to společnost" oznámil bez dalšího vysvětlování kapitán.
„Pane, chci jít s vámi!" Z důrazem jsem se přihlásila. Cítila jsem se jako prvňáček, co se hlásí o pozornost. Musela jsem jít s nimi, moje práce je přeci výzkum a ráda bych viděla terén. Na co jiného bych to byla. Když jsem prošla několika měsíčním výcvikem, právě pro tuto misi, byla jsem připravená jít hned.
„Nepřipadá v úvahu Horwitzová! Vy jste biogeolog, né mariňák.! Hrabat v zemi se můžete později." zamítl můj návrh kapitán. Bylo očividné, že ho věda vůbec nezajímá. Tyhle zelené mozky věda prostě nezajímala. Zažila jsem to v Bolívii. Vojáci šlapaly jak stádo hloupých volů, po vzácných rostlinách. Ta zelená krása, která tam rostla od věky věků, byla rázem zničená. Kroky bílých mužů v těžkých bagančatech udusaly květenu džungle. Když však takového zdatného vojáka štípl, malý nenápadný pavouček, dvoumetrový chlap padl k zemi. Během pár hodin horečky, malý pavouček měl totiž velkou zbraň, měl ve svých malých kusadlech jed. Jed s takovou sílou, která zabíjela. Z vědeckého - lékařského týmu jsme tam byli pouze čtyři, ale zachránili jsme mu život. Mariňák se jmenoval Asa Asbjörn. Byl to dvaceti devítiletý Švéd. Od té doby jsem přesvědčená, že Švédové jsou hloupí.
„Pane jsem biogeolog a potřebuji prozkoumat terén, můj obor je vesmírná biogeologie, terén vás může ohrozit hned na samém začátku průzkumu, a ... !"
„Řekl jsem ne! Vojáci nástup, za půl hodiny, Allan Sofin vám dá veškeré vybavení k opuštění Athény, doporučoval bych vám, dávat pozor na instruktáž o skafandrech, nerad bych tu měl mrtvoly"
„Tak ven nepůjdu, budu zalezlá jak krysa na lodi" zabědovala jsem si tiše sama pro sebe polohlasem. Já potřebuju prozkoumávat terén. Pracuji na výzkumech života na planetě, potřebuji vidět terén.
„Pane dovolte mi poznámku" ozval se Ali a popojel svým vozíkem, až ke kapitánovi.
„Myslím, že by slečna Horwitzová měla jít s vámi, jestli chcete zachovat bezpečnost svých lidí. Terén kolem neznáme nikdo tak dobře, jediný, kdo vám k tomu může něco říct, je právě ona." přimluvil se Allan a nenápadně na mě mrknul.
Kapitán se podrbal na čele a zamračil se „Ok, do terénu s námi jde tedy i Horwitzová a její vědecký tým, ručí nám za bezpečnost. Jestli někdo škobrtne o nějaký vesmírný šutrák, hlaste to tady paní doktorce" poznamenal Bannam a zase si všechny z nás projel přísným pohledem.
Musela jsem se hrdě usmát, očima jsem zamířila na Alliho a kývnutím hlavy jsem tiše poděkovala. Moriss ten nechápavě a nesouhlasně kýval hlavou a odešel.
Planeta Baldur byla velmi bohatá a jediné, co jsme zatím mohli o ní vědět, byli snímky ze sond, zprávy od předešlé posádky a informace od společnosti Geo Paladine. Fyzicky, tu lidé nikdy nebyli. A na tom se zakládal náš výcvik. Teoreticky jsme byli všichni seznámeni se životem na Balduru. Podle toho, co jsme zatím mohli o této planetě vědět, bylo to, že se jedná o planetu s velmi rozsáhlým biotopem. Z velké části lesnatá džungle, na druhé straně velké pouště, obrovský oceán, vrcholky hor byli zasněžené, zasněžené natolik, že nebylo na terénní mapě nic jiného, než bílé skvrny. Všechno však, co jsme o Balduru mohli vědět bylo jen částečné. Baldur obsahoval život nejrůznějších rostlin, ale i tvorů. Výše inteligentní rasa podobná aspoň z části té naší se tu nenacházela. Nebo aspoň jsme si to stále mysleli, protože od jednotky AX Solaris jsme žádnou takovou zprávu nedostali. Jediná inteligentní forma života, která tam byla, byla vyslána námi lidmi v podobě syntetických androidů. Kdysi dávno si lidstvo přálo, najít na planetách inteligentní život, nějakou rasu. Někoho s kým by mohli se dorozumět. Jenže toto si dnes už nikdo nepřál. Znamenalo by to komplikaci. Naše lidská rasa na pokraji vyhynutí si potřebovala planety podrobit. Ne se o ně s někým přetahovat a dělit. Potřebovali jsme nějakou planetu prostě zabrat. Lidská posádka vesmírné lodi Atheny, je teď první, která na Baldur vstoupí.
„Myslím, že by slečna Horwitzová měla jít s vámi, jestli chcete zachovat bezpečnost svých lidí. Terén kolem neznáme nikdo tak dobře, jediný, kdo vám k tomu může něco říct, je právě ona." přimluvil se Allan a nenápadně na mě mrknul.
Kapitán se podrbal na čele a zamračil se „Ok, do terénu s námi jde tedy i Horwitzová a její vědecký tým, ručí nám za bezpečnost. Jestli někdo škobrtne o nějaký vesmírný šutrák, hlaste to tady paní doktorce" poznamenal Bannam a zase si všechny z nás projel přísným pohledem.
Musela jsem se hrdě usmát, očima jsem zamířila na Alliho a kývnutím hlavy jsem tiše poděkovala. Moriss ten nechápavě a nesouhlasně kýval hlavou a odešel.
Planeta Baldur byla velmi bohatá a jediné, co jsme zatím mohli o ní vědět, byli snímky ze sond, zprávy od předešlé posádky a informace od společnosti Geo Paladine. Fyzicky, tu lidé nikdy nebyli. A na tom se zakládal náš výcvik. Teoreticky jsme byli všichni seznámeni se životem na Balduru. Podle toho, co jsme zatím mohli o této planetě vědět, bylo to, že se jedná o planetu s velmi rozsáhlým biotopem. Z velké části lesnatá džungle, na druhé straně velké pouště, obrovský oceán, vrcholky hor byli zasněžené, zasněžené natolik, že nebylo na terénní mapě nic jiného, než bílé skvrny. Všechno však, co jsme o Balduru mohli vědět bylo jen částečné. Baldur obsahoval život nejrůznějších rostlin, ale i tvorů. Výše inteligentní rasa podobná aspoň z části té naší se tu nenacházela. Nebo aspoň jsme si to stále mysleli, protože od jednotky AX Solaris jsme žádnou takovou zprávu nedostali. Jediná inteligentní forma života, která tam byla, byla vyslána námi lidmi v podobě syntetických androidů. Kdysi dávno si lidstvo přálo, najít na planetách inteligentní život, nějakou rasu. Někoho s kým by mohli se dorozumět. Jenže toto si dnes už nikdo nepřál. Znamenalo by to komplikaci. Naše lidská rasa na pokraji vyhynutí si potřebovala planety podrobit. Ne se o ně s někým přetahovat a dělit. Potřebovali jsme nějakou planetu prostě zabrat. Lidská posádka vesmírné lodi Atheny, je teď první, která na Baldur vstoupí.
Je to moje první mise takto daleko. Takto daleko za hranicemi naší sluneční soustavy jsme nebyl nikdo. Tyhle mariňáci ty už byli na Marsu, Saturnu a já? Já? No můj vesmírný pas je skoro prázdný. Brala jsem tuto misi, jako za svou životní šanci. Možná tu jedinou, která mi, kdy byla nabídnuta. Co mi už několik měsíců vrtalo hlavou je, jak Geo Paladin mohla najít tak rychle planetu, která by měla mít veškeré suroviny a minerály potřebné na obnovu Země. V třicátém prvním století jsme měli kompletně zmapovaný vesmír, ten z naší blízké sluneční soustavy. Baldur byl, ale mimo sluneční soustavu, mnoho desítek světelných let. Najít tuto planetu byla vlastně náhoda. Každopádně díky této náhodě, na kterou jsem já nepřišla, mohl zbytek obyvatel na Zemi ještě žít.
„Tady máte kartu ke své skřínce. Máte tam veškeré vybavení a oblečení do terénu, skafandr, helmu, boty .... oblečení má v sobě automatický vakuační zámek, takže jakmile se oblíknete, vše se zajistí tak, abyste mohli opustit loď. Základna Solarisu je od lodi asi 30 kilometrů. V doku Atheny jsou auta. Bacha na ty vozítka. Buďte na ty hračky opatrný. " Ali vše vysvětlil a předal nám karty od našich skříněk.
Když jsem otevřela svou skřínku, začala si oblékat skafandr, byla jsem plná očekávání, ale i strachu z neznáma. Nesmím tu dát strach najevo, obavy musí jít stranou. Trochu zeleným mozkům závidím jejich oduševnělou flegmatičnost a zvláštní moc se všemu ihned přizpůsobit. Do háje, měla jsem opravdu strach. Čekala mě cesta ven. Poprvé budu stát po dlouhé době na zemi. Na povrchu nové, cizí planety, kterou mám nastudovanou jen z materiálů.
Stáli jsme už všichni ve svých oblecích, kapitán Bannam, vyměnil svou uniformu se štítkem společnosti za skafandr. Vypadali jsme všichni trochu vtipně, jako kdyby jsme měli na hlavách kulaté akvárko. Obleky však byli nesmírně pohodlné. Podrobili se tělu. Materiál byl velmi silný, ale poddajný. Nebyli to už ty neforemné skafandry, které připomínali prastaré potápěčské vybavení. Chůze v nich nebyla tak nemotorná. Vlastně byli i dost pohodlné. Člověk se cítil bezpečně. Sice jsem si připadala jak panáček Michelin, ale to bylo hlavně mojí neschopností přijmout své tělo. Připadala jsem si totiž i v letních šatech jak tlustá, neforemná příšera.
„Tak děcka jdeme, práce čeká. K základně se dostaneme do pár minut. Jakmile tam budeme našim jediným úkolem je zjistit co se stalo. Musíme zapojit sondy, spojit se ze Zemí. Když všechno půjde dobře, tak můžeme spustit těžební systém, který se nachází asi dvě stě kilometrů od základny. Tam už by měli být funkční výrobníky atmosféry. Pokud vše půjde jak má, tak Horwitzová si může hrát s kamínky, nasbírá si své vzorky pro výzkum geologického plánu a za pár týdnů můžeme z Balduru odleťet domů. Na Baldur pak bude opět vyslána skupina syntetických lidí."
Když jsem otevřela svou skřínku, začala si oblékat skafandr, byla jsem plná očekávání, ale i strachu z neznáma. Nesmím tu dát strach najevo, obavy musí jít stranou. Trochu zeleným mozkům závidím jejich oduševnělou flegmatičnost a zvláštní moc se všemu ihned přizpůsobit. Do háje, měla jsem opravdu strach. Čekala mě cesta ven. Poprvé budu stát po dlouhé době na zemi. Na povrchu nové, cizí planety, kterou mám nastudovanou jen z materiálů.
Stáli jsme už všichni ve svých oblecích, kapitán Bannam, vyměnil svou uniformu se štítkem společnosti za skafandr. Vypadali jsme všichni trochu vtipně, jako kdyby jsme měli na hlavách kulaté akvárko. Obleky však byli nesmírně pohodlné. Podrobili se tělu. Materiál byl velmi silný, ale poddajný. Nebyli to už ty neforemné skafandry, které připomínali prastaré potápěčské vybavení. Chůze v nich nebyla tak nemotorná. Vlastně byli i dost pohodlné. Člověk se cítil bezpečně. Sice jsem si připadala jak panáček Michelin, ale to bylo hlavně mojí neschopností přijmout své tělo. Připadala jsem si totiž i v letních šatech jak tlustá, neforemná příšera.
„Tak děcka jdeme, práce čeká. K základně se dostaneme do pár minut. Jakmile tam budeme našim jediným úkolem je zjistit co se stalo. Musíme zapojit sondy, spojit se ze Zemí. Když všechno půjde dobře, tak můžeme spustit těžební systém, který se nachází asi dvě stě kilometrů od základny. Tam už by měli být funkční výrobníky atmosféry. Pokud vše půjde jak má, tak Horwitzová si může hrát s kamínky, nasbírá si své vzorky pro výzkum geologického plánu a za pár týdnů můžeme z Balduru odleťet domů. Na Baldur pak bude opět vyslána skupina syntetických lidí."
Všichni jsme se seřadili a nastoupili jsem do velkého ocelového výtahu lodi, který nás dostal do spodního doku. Tam byli v řadě připravené vozy. Obrovské lunární rovery. Nastoupila jsem na vysoké terénní vozidlo a čekala jsem jak se otevře loď. Byla jsem ráda, že mě chránilo pevné sklo helmy. Aspoň nikdo nemohl vidět můj strach. Srdce mi buší, že slyším tep i v uších. Za chvilku se hangár lodi otevře a my budeme vidět to, co jsme viděli jen skrze sondy. Myslím, že strach je oprávněný. Baldur má totiž svůj vlastní život. Život ve velkém rozměru. A to v takovém, kdy stromy měří to, co mrakodrapy. Vzpínají se do ohromných výšin. Planeta Baldur totiž patří převážně rostlinné a hmyzí říši. Hmyz tam je obrovských rozměrů. A když říkám obrovských tak myslím opravdu obrovských. Takový baldurský brouk má velikost tanku. Bylo jasné, že s touto havětí se lidstvo bude muset vypořádat. To však už není naše mise. My musíme zajistit hlavně opětovnou těžbu surovin na Zemi. Geo Paladin za pár měsíců, po naší misi, vyšle zcela nový tým, tým "Čističů" Všechno, co teď na planetě Baldur roste a žije bude muset ustoupit, lidské kolonizaci. A jak všichni víme z historie, kolonizace je plná barbarského zabíjení. Tady to je zcela jasné. Chceme-li zachránit lidský život, budeme muset být násilní barbaři. Z obrovským hmyzem, co měří jako terénní vozidlo, nechce nikdo sdílet svůj domov. Jenže on byl problém, že tato planeta není našim domovem. Jenže morálka v kolonizaci neexistuje.
(obrázky jsou pouze ilustračního charakteru)
To byla skvělá kapitola. Už teď se těším, až se dozvím o této planetě víc. Hned se vrhnu na 3. kapitolu.
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že se ti to libí. Popřípadně na Youtube je i audio těchto příběhů, nechala jsem to namluvit umělou inteligenci. Zadej na Youtube SCI-FI POVÍDKY ČESKY - MLUVENÉ SLOVO - Tajemství planety Baldur - část 1
Vymazat